Vzpomínky nám dávají identitu. Tvoří náš charakter a reprezentují to, čím jsme, odkud jsme přišli a to, jak daleko jsme došli. Stávají se standardem, podle kterého měříme to, zda-li jsme v životě něčeho dosáhli, či nikoli.
Vzpomínky ovlivňují to, zda se při vzpomínání smějeme, či klepeme strachem a bolestí, jakoby se celá minulá událost odehrávala právě teď.
Velice často jsou právě naše vzpomínky základem podporujícím naše problémy a zamezující osobnímu růstu. To je důvod, proč změna našich vzpomínek je tak důležitá, pokud chceme v životě uspět.
Podvědomá mysl je úložiště vzpomínek. Různé kombinace vzpomínek jsou základem pro specifické rysy a zvyky, které máme a nemusí nezbytně nutně dávat logický smysl.
Důležité je, vědět, že podvědomá mysl není schopna logického uvažování a vytváří své struktury na základě zkušeností spíše, než na základě rozumových a logických úvah.
Podívejme se na následující příklad:
Pavlovi je 5 let a nachází se v zasněném relaxovaném stavu. Sleduje svůj oblíbený pořad v televizi, ve kterém se odehrává příběh klauna a nevšímá si ničeho okolo něj. Náhle slyší, jak jeho matka křičí na sourozence a jeho tělo se dostává do šoku. Jeho mozek okamžitě začíná vysílat signály k orgánům, které vytváří chemikálie běžné v okamžiku nějaké hrozby a jeho tělo se přepíná do stavu maximální pohotovosti.
Pavlova podvědomá mysl udělá automatické spojení mezi nebezpečím a jeho zdrojem. Jelikož jeho vědomá mysl není v tu chvíli schopna udělat pořádek v tom, odkud hrozba vlastně přišla a jelikož vše, na co se doteď soustředil byl klaun v televizi, jeho podvědomí vytvoří spojení mezi nebezpečím a klaunem.
Nyní, kdykoli Pavel uvidí klauna, jeho tělo se opět dostane do stavu reakce v okamžiku hrozby a on se rozpláče. Rodiče nemají tušení, co se děje a jak je možné, že jejich dítě je najednou vyděšené, když vidí klauna. Jak Pavel stárne, jeho vědomá mysl si dokáže správně přebrat to, že klauni mu neublíží, ale nemůže si pomoci, aby v přítomnosti nějakého klauna, necítil pocity strachu.
Po letech si samozřejmě jeho vědomá mysl nepamatuje původní událost, která všechen ten strach odstartovala, ale tato vzpomínka je uložena v jeho podvědomé mysli. Jeho vědomá mysl nabyde přesvědčení, že má podivnou fobii z klaunů a tak dělá, co může, aby se klaunům vyhýbal.
Další dítě samozřejmě nemusí mít stený zážitek a vytvořené spojení mezi nebezpečím a klauny. Každý z nás je jiný a vytváří jiná spojení. Vše záleží na emocionálním stavu v onom okamžiku, intenzitě emocí (emoce jako strach, hněv a šok bývají nejsilnější) a událostech, které následovali po oné události.
V případě našeho Pavla můžeme najít jakousi logiku (věci jsou spojeny s klauny), ale mohou existovat také další vzpomínky, které jsou součástí struktury tohoto problému a přitom s klauny jako takovými nemají vůbec co dělat. To je důvod, proč vědomě takovým spojením nerozumíme. Dobrá věc je, že s FasterEFT (nyní Eutaptics) nemusíme těmto spojením logicky rozumět a můžeme se zaměřit na problém tak, že si všimneme, jak se cítíme.
Mohlo se stát třeba to, že když je Pavel starší, sedí v parku a právě si čte sms od jeho dívky, která se s ním rozchází. Někde koutkem oka zahlédne vyobrazeného klauna na v dáli projíždějícím automobilu. Jeho vědomá mysl to ani nezaregistruje, protože se soustředí na bolest z rozchodu, ale jeho podvědomí spojí tuto bolest s tím, co vidí.
Jak můžete vidět, možnosti jsou nevyčerpatelné. Takže pokoušet se, najít každou jednu vzpomínku z celé struktury problému, je nemožný úkol. Jediným účinným a nejrychlejším řešením k rozbourání celé struktury problému je, začít s nejrannější referencí týkající se toho, jak Pavel ví, že má tento klauní problém.
V tomto případě si tedy asi těžko vzpomene na prvotní zážitek a těžko si logicky odvodí další vzpomínky, které to podporují, takže začne s tou nejrannější vzpomínkou, kdy cítil strach z klaunů a vzpomínku změní.
Proč měnit vzpomínky?
Jednoduchá odpověď je: "Abychom dosáhli štěstí a klidu..." Abychom byli svobodní. Kdybyste mohli jít zpět v čase a změnili nějakou traumatickou událost v pozitivní, chtěli byste to? Vaše podvědomí funguje na základě toho, co považuje za pravdivé. Jakmile tedy změníte traumatické vzpomínky v pozitivní, způsob, jakým podvědomí čte z této vzpomínky, se změní také a to také dále ovlivní váš život.
Změna vzpomínky je, jakobyste na GPS nastavili jinou adresu. Umožní našemu podvědomí, aby hledalo lepší cestu k vašemu osobnímu růstu dle toho, co si přejete. Takže Pavel se nyní nebude klepat strachem, když uvidí klauna. Budou mu připadat legrační, protože jeho podvědomí ovlivňuje to, jak se cítí.
Pokud používáte techniky FasterEFT (Eutaptics), abyste odstranili emocionální náboj ze vzpomínky, dost často si můžete všimnout, že vzpomínka se začne sama měnit. Mnohdy nebude zapotřebí, abyste se vědomě snažili, ji nějak měnit. Jakmile budete se vzpomínkou pracovat, postupně si začnete všímat, že to, co vám předtím vadilo: obrazy, zvuky, pocity, vše se začíná měnit. Podívejte se na výrazy ve tvářích zúčastněných ve zpomínkách a všimněte si, že tím, jak pracujete, tyto výrazy se začnou samy od sebe měnit.
Teď když víte, jakou moc má změna vzpomínek a efekt, který bude mít na váš život, vyberte si nějakou vzpomínku a vyzkoušejte si celý proces na ní. Postupem času budete unešeni změnou, které právě toto přinese do vašeho dalšího bytí.
Originál článku naleznete na: https://fastereft.com/blog/obvious-reasons-memories-rule-lives/
