Mnozí z nás se potkávají s touhle zajímavou otázkou. Pokud je to v případě práce s lidmi, nebo dokonce i práce se sebou samotným. Někdy dojdeme k místu, že si položíme takovou otázku. Snažíme se vyřešit nějaký problém a ono se daří. Máme z toho lepší a lepší pocity, ale někde v polovině práce se zasekneme a dostaneme strach.
Dostaneme strach, jestli to vlastně funguje, jestli nedošlo pouze k ošálení naší mysli a jestli tento stav není jen chvilkový závan pohody a jestli jen nepředstíráme, že je to už dobré.
V tomto článku se budu věnovat opět takovým vnitřním hrozbám, jakými jsou úzkosti a panické ataky. Ne, že by mne stále bavilo, o tom mluvit, ale opravdu největší procento lidí, kteří mi několik posledních let píší a nebo chtějí, abych s nimi pracoval, trpí těmito problémy a proto je ještě na snadě, říci pár slov právě k tomuto tématu a zaměřit se právě na onu otázku a co dělat, když nás napadne.
V první řadě bych chtěl upozornit, že jakkoli se snažím banalizovat stavy, jakými jsou úzkosti a panika, protože vím, že nejsou až tak extrémně nebezpečné, uznávám, že umějí být pěkně protivní parchanti.
Musíme si uvědomit, že tyto stavy nejsou ani poruchy, ani nemoci. Jsou to pouze dobře naučené dovednosti. Toto je věc, kteoru by si každý "trpící" měl v prvé řadě uvědomit. Možná si nyní zasloužím vaše opovržení, obzvlášť v případě, že právě něco takového zažíváte, ale dovolím si jej nepřijmout. Ano i já jsem si v tom pěkně pochodil a se štěstím z toho vyvázl a kdyby tomu tak nebylo, sám bych sebou teď mohl opovrhovat, ale všechno je jinak...
Můžete si to ale ověřit zcela jednoduše. Nechci, aby to kdokoli dělal, ale jistě moc dobře víte, že si stačí lehnout večer v klidu dopostele a mít "Ty správné myšlenky." a o zábavu je postaráno.
Co tím chci říct? Že nemůžete jen tak říci nějaké nemoci, aby se najednou spustila a nebo aby se na nějakou chvíli ztratila. Ano, možná někdo z nás může zařídit aby nemoc zmizela během krátké chvíle, ale většina populace takové dovednosti zatím nemá. Já rozhodně ne a navíc jsem chlap, takže při rýmičce prostě umírám, no...
U stavů úzkosti, ale naopak stačí se pěkně zamyslet, zaposlouchat se do tlukotu svého srdce kontrolovat svůj dech a trochu více se zaměřit na své tělesné pocity a šup, je to tady. Zachvátí nás nepříjemné a zesilující se pocity a je jen otázka, jestli to teď ustojíme a nebo jestli to nad námi převezme kontrolu.
Vrací se to tedy samo? A nebo to vrátíme my?
Ano, ne, kdo ví? Je naprosto jasné, že si stavy úzosti a paniky dokážeme ve většině případů sami úspěšně vyvolat na základě toho, jakým způsobem přemýšlíme. No ale jsou také chvíle, kdy v nás prostě hrkne a ono se to rozjede tak nějak samo... Nebo ne?
Jak bych to nejjednodušeji vysvětlil? No, teď to budou řidiči jednodušší. Když jsme se učili řídit, obzvlášť na začátku autoškoly, bylo mnoho činností a věcí, které jsme museli sledovat. Museli jsme správně řešit pedály, rychlosti, blinkry do toho koukat na silnici a ostatní auta a chodce a také točit správně volantem, abychom při odbočování neskončili v Anglii. Jenže, když jsme potom úspěšně složili závěrečné zkoušky a nešoupli jsme řidičský průkaz někam do šuplíku a na místo toho jsme mohli začít opatrně jezdit, postupem času se stalo něco zajímavého. Nebylo to opravdu hned. Chtělo to mít naježděných pár stovek... spíš tedy tisíců kilometrů, ale jednoho dne prostě sedneme do auta a jedem. Tak nějak pouze sledujeme silnici a přirozeně se přizpůsobujeme provozu a okolnostem kolem nás, ale už nekoukáme, kde máme ruce a jak mačkáme pedály, apod...
Všechno toto se stalo tak nějak automatické. Nyní už můžeme zaměstnávat naší mysl v autě čímkoli a vlastně za nás všechny ty činnosti, kterých se kdysi zdálo tolik, dělá někdo jiný. Naše podvědomí převzalo kontrolu, nakoplo ten správný program a jedeeem...
Dobře, říkate. Ale co má auto dělat s panikou a úzkostí a taky přece v případě, že toto je konkrétně váš problém, jste nepilovali své dovednosti, abyste dosáhli "blaženého stavu" panické ataky. Přišlo to jednou z nenadání a bylo to tu, tak jaképak učení a přechod do podvědomí?
No a to je právě ta zajímavá věc. Možná ještě nevíte, že náš mozek má taky rychlosti: želva, zajíc a Rrrraketa :). Náš mozek se totiž dokáže učit velmi rychle. Je to jediný způsob, jakým jsme mohli přežít až teď. Je to ten náš ještěří mozek, který řídi primitivní emoce a ten reaguje na základě toho důležitého. Ne logického, ale důležitého. Jakmile nás něco nakopne takovou silou, že se cítíme v okamžitém ohrožení života, velmi rychle a dobře si to zapamatujeme. To je také důvod, proč velké strachy, jako třeba fobie jsou dost často právě dílem jediného okamžiku. Dává to nyní smysl? Nejen pomalu a neustálým opakováním, ale v případě ohrožení se dokážeme učit i velmi velmi rychle.
Celá ta anabáze s vyvoláním záchvatu se tedy může odehrávat i v našem podvědomí a na nás to přijde až, když nás naše tělo na to upozorní reakcí našich orgánů.
Tak vrátí se to a nebo se to nevrátí?
Toť otázka. Musíme si uvědomit, že FasterEFT pracuje na podvědomé úrovni, to znamená, že působí i na ony podvědomé programy v naší mysli, které jsou našemu přemýšlení skryté, ale na druhou stranu v tomto případě je našim největším kamarádem důslednost. Dobře, někdy to může být jak mávnutím kouzelného proutku a je to pryč a prostě se to nevrátí, ale někdy to chce opravdu práci a dělat to, co je třeba, aby se člověk skutečně odnaučil tuto naučenou dovednost a dělal věci jinak.
Jak si ale pomoci, zjistit, jak na tom jsme?
Můžeme si představit, že je ta situace, ve které to obvykle přichází. Představíme si, jakoby to bylo právě teď a zkoušíme záchvat vyvolat. Pozor, teď mluvím skutečně o případech, kdy člověk na sobě opravdu pracoval a má pocit, že už záchvat prostě nepřichází. Pokud jste sami se sebou na toto téma nikdy nepracovali, je potřeba ještě několik kroků, které musíte vykonat.
Nejdřív doporučím: nasadit čtenářské brýle a pak hned pracovní rukavice a šup do práce.
Nicméně je důležité, si uvědomit, že tato otázka nemusí přijít zrovna jenom u panických atak a úzkostí. Může přijít v každém případě u každého problému, který se snažíte zpracovat. Představte si tedy sami sebe v té situaci, ve které máte pocit, že by se to vrátit mohlo a pokud se něco objeví, tak to změňte, přetočte v něco pozitivního a uvidíte, že se to nevrátí.
Obecně jako u všeho i u FasterEFT platí: Trpělivost růže přináší... a ještě taky píle :)
