Proslov nemusí čekat, až zmizí všechna tréma
Máme pronést několik vět před lidmi a při přípravě řešíme hlavně to, zda na nás bude vidět nervozita. Samotné sdělení se snadno ztratí pod požadavkem působit klidně. Článek vrací pozornost ke konkrétnímu proslovu: komu něco říkáme, co chceme předat a jak si začátek usnadnit. Na příkladu rozloučení s kolegy ukazuje práci s jednoduchou osnovou, nácvikem nahlas a přijatelným měřítkem úspěchu. Neučí léčbu úzkosti ani neslibuje, že několik kroků odstraní každou obavu. Nabízí obyčejnou přípravu, která může existovat vedle trémy. Závěrečné ohlédnutí se pak nemusí soustředit jen na vlastní hlas nebo pohyb rukou, ale také na to, zda zaznělo něco, co jsme chtěli lidem skutečně sdělit.
