Myslím, že každý z nás si vzpomene na hodiny psychologie na střední škole, kdy se probírala látka o podmíněných reflexech a podmiňování jako takovém. Nechtěl bych zabíhat do přílišných detailů výzkumu, který prováděl velice zdatný ruský psycholog, fyziolog a lékař Ivan Petrovič Pavlov. Pokud si chcete osvěžit toto důležité učivo doporučuji stránku na wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivan_Petrovič_Pavlov .
Řekněme, že Ivan Pavlov zkoumal mimo jiné vrozené a vytvořené reflexy. Z našeho pohledu nejúžasnější objev se stal, když zkoumal tyto reflexy na psech.
Experiment
Experiment probíhal následujícím způsobem. Pavlov měl skupinu psů, které po za zvonění na zvon, nakrmil jídlem. Opakoval toto po dostatečně dlouhou dobu (zazvonit na zvon - nakrmit psy, zazvonit na zvon - nakrmit psy), až pouhé zazvonění na zvon vyvolalo u psů slintání a očekávání jídla. Jednoduše tito psy měli vytvořen podmíněný reflex, který je nutil, připravit se na dávku jídla, jakmile zazvonil zvon. V okamžiku, kdy psy po zazvonění na zvon nenakrmil. Psi se dokonce ukázali jako naštvaní, protože si mysleli, že za to může ten zvon.
Jak se toto vztahuje na nás a proč jsme tedy psi?
Protože lidé fungují naprosto stejným způsobem. Definice podmiňování by mohla být napsána nějak takto. Když se děje nějaký vnější stimul před a nebo při nějaké události, nebo při prožívání nějakých pocitů, tento vnější stimul se jakoby slinkuje (spojí) s onou událostí či pocity.
Uveďme si jednoduchý případ z lidského života.
Člověku, říkejme mu třeba Petr, zemřel otec. Petr byl velice zasažen touto událostí a špatně to nesl. V okamžiku pohřbu, když ostatní přátelé jeho otce vyjadřovali Petrovi soustrast, pokládali nebo poplácávali Petra po rameni. Za nějakou dobu, když bylo všechno za ním a tak nějak zapomenuto. Petr přijde za přáteli a výtečně se baví. Všechno je v pořádku. Někdo v šak z nějakého důvodu poplácá Petra po rameni a v ten okamžik Petr začne cítit obrovský smutek a veškerá zábava pro něj skončila. Petr ani nemusí vědět, z čeho mu je najednou tak smutno. Prostě mu je jen smutno a necítí se dobře. Někdy člověk ví, co přesně se uvnitř něj děje - vidí obrazy, slyší hlasy, jakoby se vrátí do oné události. Mnohdy to ovšem uniká pozornosti vědomé mysli a děje se to pouze v podvědomí.
Vidíte? Není na tom nic magického ani nelogického. Kouzla skutečně přichází na řadu až v okamžik, kdy chceme zkolabovat tyto spouštěče. Již dávno jsem pro Vás připravil článek o spouštěčích, který obsahuje přesný návod, jak se takovýchto spouštěčů zbavit právě kolabováním kotev. Přečtěte si tedy tento článek o spouštěčích..
Uvědomme si všichni teď jednu věc. My jsme již od malička podmiňováni k tomu: cítit se mizerně, nesnažit se, cítit se dobře, jsme podmíněni k chudobě a nedostatku, ke strachu, nedůvěře v ostatní a vůbec. Jsme prostě psi.
Nelíbí se Vám, že Vám říkám, že jste psi? Dobře, tak to změňte. Návod máte, práce je na Vás. Pokud se Vám do toho samotným nechce, požádejte mě nebo kohokoli z praktiků FasterEFT, aby Vám s tím pomohl. Ne někdy v budoucnu, ale teď je ten správný čas. V budoucnu bude vždy v budoucnu a možná to tam také navždy v budoucnu zůstane. Dovolte mi, Vám pomoci a nebo přijďte na seminář FasterEFT, kde se všechny důležité techniky naučíte...
