Upozornění: Informace uvedené na tomto webu neslouží jako náhrada lékařské nebo psychoterapeutické péče. Obsah vychází z osobní praxe, zkušeností a metod práce s emocemi, nikoliv z lékařských doporučení. Pokud prožíváte vážné psychické nebo fyzické obtíže, vyhledejte prosím odbornou pomoc lékaře nebo terapeuta. Každá práce s emocemi je individuální a výsledky se mohou lišit.
Vejdete do místnosti plné lidí, které neznáte.
Možná se objektivně neděje vůbec nic nebezpečného. Lidé si povídají, někdo se směje, někdo se na vás krátce podívá.
Vaše tělo ale může mít úplně jiný názor.
Srdce začne bít rychleji. Objeví se napětí v žaludku nebo na hrudi. Najednou nevíte, co dělat s rukama. Začnete přemýšlet, kam se dívat, jak stojíte a jestli si vás někdo prohlíží.
A v hlavě se mohou objevit myšlenky:
„Co když budu vypadat divně?“
„Co když nebudu vědět, co říct?“
„Co když mě odmítnou?“
„Co když se ztrapním?“
Pro člověka, který podobné situace nezažívá, může být těžké pochopit, jak intenzivní tento pocit může být.
Pro člověka, který ho zná, může být návštěva večírku, pracovní schůzka, oslovení neznámého člověka nebo někdy i obyčejná cesta mezi lidmi překvapivě vyčerpávající.
Možná se nebojíme cizích lidí
Když říkáme „bojím se cizích lidí“, může to znít, jako by problémem byli samotní lidé kolem nás.
Často je ale zajímavější položit si otázku:
Čeho se bojím, že se v jejich přítomnosti stane?
To už může přinést úplně jiné odpovědi.
Možná se nebojím člověka stojícího přede mnou.
Bojím se toho, že mě bude hodnotit.
Že řeknu něco hloupého.
Že nebude vědět, co mi odpovědět, a nastane trapné ticho.
Že mě odmítne.
Že si ostatní všimnou mé nervozity.
Nebo že se znovu budu cítit stejně, jako jsem se cítil v nějaké nepříjemné situaci v minulosti.
A to už je něco, s čím můžeme začít pracovat.
Sociální úzkost se neodehrává jen v hlavě
Strach ze sociálních situací může mít velmi fyzickou podobu.
Bušení srdce. Pocení. Třes rukou. Napětí ve svalech. Sucho v ústech. Sevřený žaludek. Pocit horka v obličeji.
A někdy vznikne další problém.
Začneme se bát samotných příznaků.
„Co když si všimnou, že se červenám?“
„Co když se mi začne třást hlas?“
„Co když poznají, že jsem nervózní?“
Původní nervozita tak může vytvořit další nervozitu.
Nejsme už nervózní jen kvůli lidem kolem nás. Jsme nervózní také z možnosti, že ostatní uvidí, že jsme nervózní.
A celý kruh se začne posilovat.
Vyhýbání přináší úlevu – a právě proto může být zrádné
Když je nějaká sociální situace nepříjemná, existuje velmi jednoduchý způsob, jak se okamžitě cítit lépe.
Vyhnout se jí.
Nejít na akci. Neoslovit člověka. Nezvednout telefon. Sednout si někam stranou. Odebrat se dříve domů.
A skutečně přijde úleva.
Jenže právě tato úleva může naši mysl naučit něco, co jsme původně nechtěli:
„Dobře, že jsme tam nešli. Tím jsme se zachránili.“
Situace tak může příště působit ještě nebezpečněji.
Ne proto, že by se objektivně změnila.
Ale protože jsme znovu potvrdili, že se jí potřebujeme vyhnout.
Co si představíte, když myslíte na cizí lidi?
Jedním z principů FasterEFT je věnovat pozornost tomu, co naše mysl dělá uvnitř.
Zkuste si představit konkrétní situaci, která je vám nepříjemná.
Například přijdete sami na společenskou akci, kde nikoho neznáte.
Co se objeví?
Možná vidíte skupinu lidí, kteří se na vás dívají.
Možná si představíte, že někoho oslovíte a on nebude mít zájem.
Možná slyšíte svůj vlastní nejistý hlas.
Nebo se okamžitě objeví pouze nepříjemný pocit v žaludku.
To všechno jsou důležité informace.
Protože naše reakce nemusí být vytvořena samotnou budoucí situací. Může být vytvořena tím, co si o této situaci právě představujeme.
Zkuste si představit nejhorší scénář
Může to znít zvláštně. Pokud máme z něčeho strach, proč bychom si měli představovat ještě horší variantu?
Nejde o to se zbytečně děsit.
Jde o objevení toho, čeho se skutečně bojíme.
Položte si otázku:
„Co nejhoršího by se podle mě mohlo stát?“
Možná odpovíte:
„Nebudu vědět, co říct.“
A co by na tom bylo nejhorší?
„Bude trapné ticho.“
A co by to znamenalo?
„Ten člověk si bude myslet, že jsem divný.“
A co je na tom nejhorší?
„Nebude mě mít rád.“
A najednou jsme se od obyčejného rozhovoru s cizím člověkem dostali k něčemu mnohem hlubšímu.
K odmítnutí.
Odkud znám pocit odmítnutí?
Tady mohou být užitečné vnitřní reference, se kterými Robert Gene Smith pracuje v rámci FasterEFT.
Když si představíte odmítnutí nebo zesměšnění, připomíná vám tento pocit něco?
Možná situaci ze školy.
Spolužáky, kteří se vám smáli.
Okamžik, kdy jste něco řekli a ostatní reagovali jinak, než jste očekávali.
Kritického rodiče.
První rande, které dopadlo špatně.
Nebo období života, kdy jste měli pocit, že nikam nezapadáte.
Nemusíte nutně objevit jednu velkou traumatickou událost.
Někdy je naše současná reakce výsledkem mnoha malých zkušeností, které postupně vytvořily určité očekávání.
„Lidé mě budou hodnotit.“
„Když budu sám sebou, nebudou mě mít rádi.“
„Musím dávat pozor, co říkám.“
„Je bezpečnější držet se stranou.“
Tady může pomoci poklepávání
EFT neboli Emotional Freedom Techniques vytvořil Gary Craig v 90. letech. FasterEFT, které později vytvořil Robert Gene Smith, z EFT částečně vychází, ale používá vlastní přístup k práci se vzpomínkami, emocemi a vnitřními reakcemi.
Při FasterEFT se můžeme zaměřit na konkrétní situaci, kterou jsme právě objevili.
Nemusíme se snažit sami sebe přesvědčovat, že „miluji cizí lidi“ nebo že „jsem naprosto sebevědomý“.
Pokud tomu naše mysl nevěří, podobná věta může působit spíš absurdně než uklidňujícím způsobem.
Místo toho můžeme pracovat s tím, co skutečně cítíme.
Představit si například, že vstupujeme do místnosti plné neznámých lidí, všimnout si napětí a začít poklepávat.
Jednoduchý postup pro práci se sociální úzkostí
Vyberte si jednu konkrétní situaci. Ne „bojím se lidí“, ale například „bojím se přijít sám na pracovní večírek“.
Představte si ji co nejkonkrétněji.
Všimněte si, co se objeví v těle. Napětí v hrudi? Žaludek? Horko v obličeji?
Všimněte si také myšlenky nebo obrazu, který reakci doprovází.
Potom můžete začít jemně poklepávat konečky prstů na body používané ve FasterEFT – například mezi obočím, vedle oka, pod okem a pod klíční kostí – a přitom zůstat v kontaktu s tím, co právě cítíte.
Není nutné vytvořit dokonalou formulaci.
Můžete jednoduše uznat:
„Tenhle pocit znám.“
„Bojím se, že mě budou hodnotit.“
„Bojím se, že řeknu něco špatně.“
„Bojím se odmítnutí.“
A potom můžete použít uvolňovací část FasterEFT, zhluboka se nadechnout, vydechnout a znovu si představit stejnou situaci.
Co se změnilo?
Je obraz stejný?
Je tělesný pocit stejně intenzivní?
Napadá vás něco nového?
Pracujte s tím, co se objeví, ne s tím, co by se objevit mělo
Tohle je důležité.
Možná začnete pracovat se strachem z cizích lidí a najednou si vzpomenete na učitelku ze základní školy.
Nebo na situaci, kdy se vám někdo smál.
Nebo na větu, kterou vám kdysi řekl rodič.
Na první pohled to nemusí mít s dnešní společenskou situací nic společného.
Vaše mysl však nějakou souvislost našla.
Právě s takovou vzpomínkou můžete dále pracovat pomocí poklepávání a sledovat, zda se mění i vaše současná reakce.
Nemusíte si nahrazovat negativní myšlenky pozitivními
Často se doporučuje nahradit větu „Lidé mě budou hodnotit“ větou „Jsem sebevědomý a všichni mě mají rádi“.
Jenže pokud uvnitř cítíte silný strach, vaše mysl velmi dobře ví, že tomu právě nevěříte.
Užitečnější může být změnit emocionální reakci, která původní přesvědčení podporuje.
Když představa odmítnutí přestane vyvolávat stejnou intenzitu strachu, nemusíte se tolik přesvědčovat, že jste v bezpečí.
Začnete situaci jednoduše vnímat jinak.
Sebevědomí nemusí znamenat, že už nikdy nebudete nervózní
Někdy máme nereálnou představu, že sebevědomý člověk nikdy necítí nervozitu.
To není potřeba.
Můžete být trochu nervózní a přesto někoho oslovit.
Můžete nevědět, co přesně říct, a přesto vést příjemný rozhovor.
Může nastat trapné ticho a nemusí to znamenat vůbec nic.
Někdo vás dokonce nemusí mít rád.
A i to můžete zvládnout.
Možná právě tohle je mnohem stabilnější forma sebevědomí než představa, že každá sociální situace musí dopadnout dobře.
Nemusím mít jistotu, že mě ostatní přijmou. Mohu postupně získat jistotu, že zvládnu i situaci, kdy mě někdo nepřijme.
Malé zkušenosti mohou začít přepisovat očekávání
Práce s emocemi nemusí znamenat, že po jednom poklepávání vyrazíte na večírek a stanete se nejspolečenštějším člověkem v místnosti.
Mnohem užitečnější mohou být malé kroky.
Podívat se na neznámého člověka a usmát se.
Zeptat se prodavače na něco, co byste jinak raději hledali sami.
Prohodit několik slov s kolegou, kterého příliš neznáte.
Zůstat na společenské akci o chvíli déle.
A potom si všimnout, co se skutečně stalo.
Naše mysl totiž potřebuje také nové zkušenosti.
Nejen představu, že něco může dopadnout dobře, ale skutečné malé důkazy, že svět nemusí pokaždé následovat starý scénář.
Není potřeba změnit svou osobnost
Pokud jste introvert, nemusíte se stát extrovertem.
Pokud nemáte rádi velké večírky, nemusíte je začít milovat.
Práce se sociálním strachem není o tom, že bychom měli všichni být hluční, společenští a schopní zahájit rozhovor s každým člověkem v místnosti.
Jde spíš o svobodu.
Abychom nemuseli odmítat věci, které bychom ve skutečnosti chtěli dělat, pouze proto, že naše mysl očekává odmítnutí, zesměšnění nebo nebezpečí.
Když je sociální úzkost silná
Poklepávání může být jedním z nástrojů, které lze při práci s nepříjemnými emocemi vyzkoušet. Silná nebo dlouhodobá sociální úzkost však může významně ovlivňovat vztahy, práci, studium i každodenní život.
V takovém případě není důvod spoléhat pouze na svépomocné techniky. Psycholog, psychoterapeut nebo jiný kvalifikovaný odborník může pomoci najít vhodný způsob práce s problémem a EFT či FasterEFT lze případně používat jako doplňkovou techniku, pokud vám vyhovuje.
Cizí člověk nemusí být problém
Když nás příště znervózní někdo, koho neznáme, můžeme si místo boje se svou reakcí položit několik otázek.
Čeho se právě bojím?
Co očekávám, že se stane?
Co by to pro mě znamenalo?
A odkud tento pocit znám?
Možná zjistíme, že člověk před námi není skutečným zdrojem strachu.
Je pouze obrazovkou, na kterou naše mysl promítla starý příběh.
A právě s tímto příběhem můžeme začít pracovat.
Cílem nemusí být přestat cítit jakoukoli nervozitu. Cílem může být přestat dovolovat starým zkušenostem rozhodovat, kterým lidem se smíme přiblížit, kam smíme jít a co si dovolíme prožít.
Protože za některými situacemi, kterým jsme se dlouho vyhýbali, nemusí čekat odmítnutí.
Možná tam čeká rozhovor.
Přátelství.
Příležitost.
Nebo jen obyčejná zkušenost, že tentokrát se nestalo vůbec nic špatného.
Pokud tě zajímá práce s emocemi, osobní rozvoj a principy FasterEFT, můžeš se podívat na další materiály a e-booky, které ti pomohou na této cestě, ... vstup do mého obchodu.
