Upozornění: Informace uvedené na tomto webu neslouží jako náhrada lékařské nebo psychoterapeutické péče. Obsah vychází z osobní praxe, zkušeností a metod práce s emocemi, nikoliv z lékařských doporučení. Pokud prožíváte vážné psychické nebo fyzické obtíže, vyhledejte prosím odbornou pomoc lékaře nebo terapeuta. Každá práce s emocemi je individuální a výsledky se mohou lišit.
Už jste si někdy naprosto upřímně řekli: „Tak. A tohle bylo naposledy“?
Naposledy jsem se nechal zatáhnout do téhle hádky. Naposledy jsem kvůli práci seděl u počítače do půlnoci. Naposledy jsem odložil něco důležitého až na poslední chvíli. Naposledy jsem dovolil, aby se ke mně někdo takhle choval.
A možná jste tomu v tu chvíli opravdu věřili.
Jenže potom přijde podobná situace, stejný pocit nebo známý člověk a najednou zjistíte, že děláte přesně to, co jste už dělat nechtěli.
Často následuje zklamání ze sebe sama. Vždyť už to přece víme. Už jsme to pochopili. Tak proč se k tomu stále vracíme?
Možná proto, že naše chování neřídí pouze to, co víme.
Rozhodnutí trvá minutu. Starý vzorec se učil roky
Představte si, že se v neděli večer rozhodnete, že od pondělí budete reagovat jinak.
Je klid. Máte čas přemýšlet. Přesně vidíte, co jste posledně udělali špatně, a tentokrát máte jasno.
V pondělí ale přijde stres. Někdo pronese tu správnou větu. Objeví se známý tón hlasu, pocit odmítnutí nebo tlak, který dobře znáte.
A vaše krásné nedělní rozhodnutí je najednou pryč.
Ne proto, že jste ho nemysleli vážně. Ale protože proti několika minutám vědomého rozhodování stojí reakce, kterou jste možná opakovali deset, dvacet nebo třicet let.
Starý vzorec nemusí být rozumný. Stačí, že je dobře naučený.
Neopakujeme pouze to, co je pro nás dobré
Rádi bychom věřili, že člověk přirozeně vyhledává to, co mu prospívá. Kdyby to tak bylo, život by byl podstatně jednodušší.
Ve skutečnosti často opakujeme především to, co naše mysl zná.
Známé totiž znamená předvídatelné. A předvídatelnost může vytvářet určitý pocit bezpečí, i když samotná situace vůbec příjemná není.
Proto se můžeme opakovaně vracet do podobných vztahů. Reagovat stejným způsobem při konfliktu. Odkládat stejné věci. Neustále se snažit zavděčit druhým nebo se vyhýbat situacím, ve kterých bychom mohli být hodnoceni.
Zvenčí to může vypadat nelogicky.
Z pohledu naší minulosti to ale někdy dává překvapivě dobrý smysl.
Co když vám ten špatný návyk ve skutečnosti pomáhá?
Tohle může znít zvláštně.
Pokud nám nějaké chování škodí, proč bychom ho vůbec udržovali?
Protože současný problém mohl kdysi představovat řešení jiného problému.
Dítě, které se naučilo být neustále hodné a vyhovět ostatním, možná zjistilo, že tím získá více přijetí a méně konfliktů.
Člověk, který se vyhýbá konfrontaci, se možná kdysi naučil, že konflikt znamená nebezpečí.
Někdo používá jídlo, telefon, práci nebo jiné rozptýlení jako rychlý způsob, jak na chvíli necítit stres, osamělost nebo napětí.
A perfekcionismus? Ten může být velmi účinným způsobem, jak se pokusit vyhnout kritice.
Chování se časem může stát problémem. Jeho původní účel ale mohl být naprosto pochopitelný.
Než se tedy začnete nenávidět za svůj špatný návyk, zkuste zjistit, co pro vás tento návyk dělá.
Co se děje těsně předtím?
Pokud chceme změnit opakující se vzorec, bývá užitečné přestat sledovat pouze samotné chování.
Mnohem zajímavější je chvíle těsně před ním.
Co se stalo několik sekund nebo minut předtím, než jste znovu udělali to, co jste udělat nechtěli?
Přišel stres? Nuda? Pocit odmítnutí? Kritika? Nejistota? Osamělost?
Co jste si v tu chvíli řekli?
A co jste cítili v těle?
Právě zde často objevíme skutečný spouštěč.
Samotné chování může být až posledním článkem mnohem delšího řetězce.
Spouštěč nemusí vypadat důležitě
Někdy nás překvapí, jak málo stačí k aktivování starého vzorce.
Určitý výraz ve tváři. Tón hlasu. Jedna věta. Pocit, že nás někdo ignoruje. E-mail od konkrétního člověka. Ticho po zprávě, na kterou jsme očekávali odpověď.
Současná situace může být sama o sobě nevinná. Naše mysl ji však může spojit s něčím, co už zná.
A během okamžiku se aktivuje nejen vzpomínka, ale také způsob, jakým jsme se kdysi naučili reagovat.
Robert Gene Smith v rámci FasterEFT pracuje právě s těmito vnitřními referencemi. Nejde pouze o to, co se děje kolem nás, ale o to, co daná situace znamená pro naši mysl.
„Já už jsem prostě takový“
Čím déle určitý vzorec opakujeme, tím snadněji si ho začneme plést s vlastní osobností.
„Já jsem prostě výbušný.“
„Já neumím říkat ne.“
„Všechno nechávám na poslední chvíli.“
„Vždycky si vyberu špatného partnera.“
„Nemám žádnou disciplínu.“
Jenže mezi větami „jsem takový“ a „naučil jsem se takhle reagovat“ je obrovský rozdíl.
První zní jako rozsudek.
Druhá otevírá možnost změny.
Pokud je něco naučená reakce, není to nutně naše neměnná vlastnost. Je to způsob, který naše mysl v určitém období přijala jako užitečný.
Proč nestačí jen odstranit chování
Představte si člověka, který každý večer několik hodin bezmyšlenkovitě sleduje telefon.
Rozhodne se tedy aplikace smazat.
Problém vyřešen?
Možná. Ale pokud telefon používal k tomu, aby po náročném dni nemusel cítit napětí nebo přemýšlet o svých problémech, samotným odstraněním aplikace nezmizela potřeba, kterou toto chování uspokojovalo.
Možná začne sledovat televizi. Jíst. Pracovat dlouho do noci. Nebo najde jiný způsob, jak se stejnému pocitu vyhnout.
Forma se změnila.
Funkce zůstala.
Proto může být důležité neptat se pouze: „Jak s tím přestanu?“
Ale také: „Co mi to dává?“
Staré reakce není potřeba nenávidět
Když objevíme vlastní opakující se vzorce, bývá snadné začít se za ně kritizovat.
Jak jsem mohl být tak hloupý? Proč jsem to zase udělal? Proč se nikdy nepoučím?
Tím ale vytváříme další nepříjemný emocionální stav, se kterým se naše mysl musí vypořádat.
Mnohem užitečnější může být zvědavost.
Kde jsem se tohle naučil?
Kdy mi tento způsob reakce pomáhal?
Čeho se snažím vyhnout?
Co si myslím, že by se stalo, kdybych tentokrát reagoval jinak?
Takové otázky nás neposouvají k výmluvám. Pomáhají nám pochopit mechanismus, který chceme změnit.
Co když tentokrát neuděláte to, co obvykle?
Tohle je jednoduchý způsob, jak odhalit něco zajímavého.
Vezměte si jeden svůj opakující se vzorec a představte si, že ho příště neuděláte.
Pokud vždy ustoupíte, představte si, že tentokrát řeknete ne.
Pokud se při konfliktu okamžitě začnete bránit, představte si, že zůstanete klidní.
Pokud důležitý úkol odkládáte, představte si, že ho otevřete právě teď.
A sledujte svou reakci.
Co se objeví?
Napětí? Strach? Pocit viny? Představa konfliktu? Obava, že někoho zklamete?
Právě tato reakce může být důvodem, proč starý vzorec stále přežívá.
Tady může začít práce s FasterEFT
Jakmile objevíme emocionální reakci spojenou se změnou, máme konečně něco konkrétního, s čím můžeme pracovat.
Pomocí poklepávání a dalších principů FasterEFT můžeme zaměřit pozornost na obrazy, vzpomínky, vnitřní věty a tělesné pocity, které starý způsob chování podporují.
Nejde o to přikázat si: „Odteď už to nikdy neudělám.“
Jde o změnu toho, co se uvnitř nás odehrává ve chvíli, kdy se objeví známý spouštěč.
Pokud stejná situace přestane vyvolávat stejnou emocionální reakci, může se objevit něco, co jsme dříve neměli.
Možnost zvolit si jinou odpověď.
Mezi impulzem a reakcí může vzniknout prostor
Skutečná změna nemusí vypadat tak, že už nikdy nepocítíme staré nutkání.
Zpočátku může být mnohem nenápadnější.
Někdo něco řekne a vy si najednou všimnete: „Aha, tady bych se normálně začal bránit.“
Přijde stres a místo automatického otevření telefonu si uvědomíte, co právě cítíte.
Někdo vás požádá o další laskavost a ještě před automatickým „jasně“ se na chvíli zastavíte.
Ten krátký okamžik je důležitý.
Protože tam, kde dříve existovala pouze automatická reakce, začíná vznikat volba.
Nemusíte bojovat sami se sebou
Možná jste se už mnohokrát snažili změnit silou vůle. Přísnějšími pravidly. Sliby. Výčitkami. Novými začátky.
A možná jste pokaždé po nějaké době skončili u stejného chování.
To nemusí znamenat, že vám chybí vůle.
Možná jste se pouze snažili odstranit řešení, aniž byste zjistili, jaký problém toto řešení ve vaší mysli stále řeší.
Někdy se nepotřebujeme naučit bojovat sami se sebou. Potřebujeme pochopit, proč jedna část nás stále věří, že starý způsob je nejlepší možnost, kterou má.
A když změníme strach, bolest nebo přesvědčení, které tento vzorec kdysi vytvořily, nemusíme staré chování pokaždé přemáhat.
Možná ho postupně přestaneme potřebovat.
A právě tehdy změna přestává být nekonečným soubojem mezi tím, co bychom měli dělat, a tím, co nakonec uděláme.
Začíná se stávat novým způsobem, jakým žijeme.
Pokud tě zajímá práce s emocemi, osobní rozvoj a principy FasterEFT, můžeš se podívat na další materiály a e-booky, které ti pomohou na této cestě, ... vstup do mého obchodu.