Upozornění: Informace uvedené na tomto webu neslouží jako náhrada lékařské nebo psychoterapeutické péče. Obsah vychází z osobní praxe, zkušeností a metod práce s emocemi, nikoliv z lékařských doporučení. Pokud prožíváte vážné psychické nebo fyzické obtíže, vyhledejte prosím odbornou pomoc lékaře nebo terapeuta. Každá práce s emocemi je individuální a výsledky se mohou lišit.
Někdy stačí jeden malý okamžik, jedna jednoduchá otázka… a uvnitř se něco pohne. Možná nenápadně, skoro neviditelně. Možná jako jemné teplo v hrudi, které se pomalu rozlévá dál. A právě tam začíná naše dnešní cesta — cesta k tomu, co si doopravdy přeješ, ale možná ses to bál vyslovit.
Možná znáš ten pocit. Chceš něco… ale v hlavě se okamžitě objeví tisíc důvodů, proč ne. „Nebuď sobecký. Neobtěžuj. Nezasloužíš si to.“ Staré věty, naučené, uložené hluboko. A přesto, když se na chvíli zastavíš a nadechneš… možná si všimneš, že uvnitř existuje i jiný hlas. Jemný. Tichý. Ale opravdový.
Hlas, který říká: „Chci… a mám právo si říct.“
A přesně tak začal i příběh našeho hosta. Seděl v televizi, sdílel svůj zážitek, a někdo mu položil prostou otázku. Tak prostou, až mu to změnilo život. „A co chceš ty?“ Ne co se od tebe čeká. Ne co je bezpečné. Ale co chceš doopravdy.
Ten okamžik byl jako jasné světlo dopadající do temné místnosti. Najednou vidíš všechno, co tam už dávno čekalo — touhy, přání, malé radosti, sny, které ses bál vyslovit.
A tak si řekl: stačí. Je čas požádat o věci, které mi dělají radost. O dárky k narozeninám. O vánoční přání. O příspěvky na úspory. O drobnosti, které v životě hřejí. O cokoliv, co rozzáří duši.
Rozhodl se vytvořit seznam třiceti věcí, o které požádá během jednoho týdne. Ne proto, že to „potřebuje“. Ale proto, že chce. Protože si dovolil být trochu rozmarně sobecký. A v tom je síla, kterou mnoho lidí celý život hledá.
Rozmarný egoismus není o tom, brát ostatním. Je o tom, přestat brát sám sobě.
Učit se říkat nahlas své touhy. Učit se stát za sebou. Učit se být viděn — nejen v tom, co děláš pro druhé, ale i v tom, co si přeješ pro sebe.
Možná si to neumíš představit… ale když si dovolíš říct „chci to“, tělo reaguje. Uvolní se. Nadechne. Objeví se jemné chvění radosti. Pocity, které jsme někdy potlačovali tak dlouho, že jsme zapomněli, jak krásné může být něco si přát.
A přitom… každý má právo žádat. Každý má právo říct, co chce. Každý má právo cítit radost, když dostává — nejen když dává.
Možná tě v minulosti učili opak. Možná ses bál, že budeš působit sobecky. Možná ses přizpůsobil očekáváním druhých. Ale dnes, právě teď, se může něco změnit.
Protože když se zastavíš a dovolíš si vnímat své skutečné přání… když si představíš, že ho vyslovíš s klidem… možná zjistíš, že svět se nerozpadne. Naopak. Stane se bezpečnějším. Měkčím.
Protože vyjádření vlastních potřeb je forma lásky — k sobě.
Když řekneš, co chceš, lidé kolem tebe najednou vědí, jak ti udělat radost. Vztahy se stávají čistšími. Upřímnějšími. Méně hádankami a domněnkami. Víc skutečným propojením.
A tak jako náš host, můžeš i ty začít jednoduše. Seznamem. Malým přáním. Jednou věcí, kterou si dovolíš říct nahlas. Možná si všimneš, že s každým vysloveným přáním roste tvá odvaha. Vnitřní klid. Sebedůvěra. A že tělo reaguje — hlubším nádechem. Pocitem tepla. Uvolněním, které přichází, když dovolíš svému životu být konečně tvůj.
Protože když se naučíš žádat… začneš žít.
A možná právě teď cítíš, že je čas jít dál. Že chceš porozumět tomu, proč se v nás objevují pocity viny, když si dovolujeme přát. Že chceš pochopit své vzorce, své reakce, svou mysl. A že to chceš změnit — jemně, trvale, skutečně.
V mém obchodě najdeš e-booky, které ti s tím pomohou. Podíváme se spolu na FasterEFT, na to, jak mysl tvoří naše prožitky, a jak se mohou hluboké změny stát jednoduchými, když víš, kam sáhnout. vstupte do mého obchodu