Začíná to už většinou našimi rodiči, nebo opatrovníky, kteří se nám snaží vštěpovat do malých hlaviček to, co je a co není správné. Říkají: “Dělej toto…”, “Nedělej tamto…” a vychovávají nás podle toho co “JE” a “NENÍ” správné. Na tom není nic neobvyklého, nebo špatného. Všichni potřebujeme trochu toho vedení alespoň do začátku, že?
Problém ovšem tak trochu je s tím, že i oni mají své problémy. Mají svá trápení, naučená chování v určitých situacích, a i přesto, že za jakýmkoli jednáním (dobrým i špatným) je někde schován pozitivní záměr, někdy v interakci s NIMI vzniknou problémy.
Vznikaji nepochopení, zklamání, nenaplněná očekávání a co hůř také ublížení, traumata a někdy i velmi mnoho bolesti.
Toto je samozřejmě model fungující v jakémkoli vztahu dvou nebo více jedinců. To znamená, že nemusíme mluvit pouze o našich rodičích. Do tohoto systému se samozřejmě počítají naši sourozenci, prarodiče, tety a strýcové, kamarádi, spolužáci ve škole, učitelé, sousedi, partneři a všichni ostatní, se kterými jsme nějakým způsobem v kontaktu.
Jakmile ONI (ti všichni, kdo nás obklopují), jednají na základě vlastních vnitřních PROGRAMŮ a ZKUŠENOSTÍ, snadno se stává, že se nám něco znelíbí. Nebo že nám někdo nevědomě, nebo dokonce vědomě, ublíží.
Někdy je to ublížení dokonce tak veliké, že může ovlivnit celý náš život.
Závěr z takového zážitku může pro mnohé z nás znamenat: ONI mi ublížili a celý můj život od toho okamžiku stojí za … (doplňte).
Chytli jste se? Napadlo vás, co doplnit do předchozí věty?
Ve většině případů asi téměř každý z nás ví přesně, co by tam dopsal, že?
Pojďme spolu nyní na krátkou cestu, která vás (doufám) na konci tohoto článku, zanechá přinejmenším na pochybách, jestli náhodou to vše není trochu jinak.
Zhluboka se nadechněte (nezapomeňte také vydechnout) a ponořte se do nějaké NEpříjemné vzpomínky, kterou naleznete a která se týká právě nějaké jiné osoby, jež vám nějakým způsobem ublížila.
Všimněte si toho, co vidíte, co slyšíte, jaké cítíte emoce a fyzické pocity v těle...
Potom se vraťte zpátky sem do přítomného okamžiku. Můžete teď (když o tom mluvím) například cítit prsty u svých nohou, vzduch v místnosti a jeho teplotu, možná odněkud slyšíte nějaký známý hlas, či zvuk…
Teď si však všimněte jedné věci. Nevím, zda-li je to váš případ, ale garantuji vám, že mnozí, kteří čtou tyto řádky s vámi (někde v jiném městě) přesně v tento okamžik, zažívají něco, čemu se říká DISASOCIACE. Pokud se pro vás tato vzpomínka neobjevila stejným způsobem, je velmi pravděpodobné, že nějakou takovou, která se jeví jako disasociovaná, ve své paměti máte.
Mnoho lidí tuto vzpomínku vnímá jako film, obraz, sérii obrazů (a teď opominu všechny ostatní reprezentační systémy) , ale důležité je, že vidí sami sebe ve vzpomínce. Vidí vzpomínku jakoby z pozice pozorovatele. A vaše postava hraje určitou roli pro vaše soukromé “pobavení”.
Na tom není vůbec nic neobvyklého, tak se to prostě děje. Naše podvědomá mysl má schopnost překroutit realitu do změněné podoby podle jistých pravidel. Jak a proč teď není důležité.
Důležité však je si nyní uvědomit něco velmi zásadního:
Právě v tento okamžik, když čtete tyto řádky, nevidíte sám (sama) sebe, jak čtete.
To nás může přimět minimálne k přemýšlení o tom, zda je to vlastně reálné…
Jsou naše vzpomínky reálné?
Ne nejsou. Vzpomínky se pouze zdají jako reálné, protože je dokážeme cítit.
To co bylo před pěti minutami, dokonce i před pár vteřinami už není reálné. Už se nedokážeme vrátit v čase do stejného momentu skutečně. Dokážeme si to pouze představit. Jediné, co je reálné, je právě teď… , že právě teď můžete zažívat nejlepší chvíle vašeho života a nebo také ty nejhorší (pokud si s sebou nesete svou minulost).
A ani ta minulost není reálná. Je to pouhý konstrukt naší podvědomé mysli, který nám falešně říká, kdo jsme.
Všichni ti lidé v naší vzpomínce, také nejsou reální. Všichni jsou také nyní pouhými konstrukty naší mysli, protože ani oni nejsou “zaseklí” v té inkriminované době. Oni žijí vlastní život.
Je zvláštní, že my je takto dokážeme udržet naživu i potom, co už tu dávno nejsou. Je to jako když mluvím s klienty a oni říkají, že se na ně dívá jejich otec očima jejich parnera. Je to jakoby tu s nimi byl díky pouhému výrazu ve tváři někoho jiného a přitom je již desítky let po smrti.
A my potom říkáme: “Je to jeho vina. On mi to udělal, díky němu je můj život tragický." A my potom potkáváme lidi, kteří je nějakým způsobem (nám) připomínají a nebo je potkáme v jiné době (pokud tedy dřív nezemřeli) a jednáme podle našich vlastních naučených PROGRAMŮ, které nám už dopředu říkají: “POZOR! udělej všechno pro to, abys se uchránil(a) před znovu-opakováním se něčeho v minulosti!" Jsou to ale nejen lidi, týká se to samozřejmě i situací, zvířat a kdo ví čeho ještě.
A nakonec se ptáme: “Proč je můj život tak tragický? Proč se vedle svého partnera, či v přítomnosti svého šéfa cítím tak mizerně?”
Teď vás ale poprosím, uvědomte si se mnou následující fakta:
- Říkali jsme, že minulost neexistuje.
- Říkali jsme, že se ve skutečnosti nedokážeme vrátit zpět do minulosti, ale pouze to tak vypadá, protože to cítíme, jakoby to bylo skutečné.
- Cítíme všechno to ublížení, zrady, ponížení, bolest, zármutek, ztrátu, pocity, že nemáme nad věcmi kontrolu, strach, úzkost, lítost, nenávist, odmítnutí, … vidíme obrazy, slyšíme hlasy a zvuky, cítíme vůně a jednáme na základě naučených programů a neuvědomujeme si, že to nejsou ONI, ale že to je pouze naše reakce na ně a na to, co nám udělali.
Pokud změníme naši reakci, naše podvědomá mysl ostraní skryté bariéry, které nám neumožňují se v daných situacích cítit jinak, neumožní nám vidět víc způsobů (víc cest), neumožní nám dělat v budoucnu lepší rozhodnutí a neumožní nám vnímat náš život jako lepší.
Pokud toužíte po tom, změnit ve svém životě to, co způsobuje, že jste takoví, jací jste a že váš život je takový jaký je, je třeba opustit stávající model světa, kdy to jsou ONI - kdo vás ovlivňují a přesunout se do toho vyššího, kde si uvědomujeme: Ano - ONI udělali něco nepěkného, ale byla to naše reakce na jejich chování, jsou to naše interní (vnitřní) způsoby, jakými reprezentujeme svou minulost a pokud tyto způsoby změníme, změníme sami sebe.
Pokud jim potřebujete odpustit, tak jim odpusťte. Uvědomte si, že oni tam už ve skutečnosti nejsou, že to jsou vaše vlastní reprezentace jich a že odpustit neznamená schvalovat to, co udělali. Znamená to: nenést ve svém životě takové ublížení uvnitř sebe, neubližovat sami sobě stále dokola přehráváním si starých nepříjemných vzpomínek.
Pokud odpouštíme jim, znamená to, že ve skutečnosti odpouštíme sami sobě (nebo alespoň svým částem, které je reprezentují). Ale my jsme všichni herci v našich vzpomínkách, my jsme oběť i pachatel, my jsme režisér a scénárista příběhů v naší mysli.
Naučte se změnit sami sebe, pusťte to, co máte uvnitř a dovolte tak světu kolem vás, aby se podle vás změnil.
V mnohých článcích je spousta rad, o tom, co máme udělat, ale chybí návod, jak to udělat.
Já vám jej předkládám nyní, pokud umíte používejte FasterEFT a změňte způsob, jakým reprezentujete vzpomínky. Pokud ještě nemáte, stáhněte si manuál zdarma a pokud to myslíte opravdu vážně, přihlašte se do semináře a změňte svůj život doopravdy.
Každý v tomto světě stojíme sám za sebe. Pro někoho je hezké cítit se litovaný, když ostatním vypráví svůj mizerný příběh, ale ve výsledku není nic a nikdo, co by váš příběh změnilo, kromě vás samotných.
Co je to, co chcete? Chcete lítost, rady, které stejně nejste schopni aplikovat a nebo které nepřinášejí žádnou změnu a nebo chcete změnit svůj život a žít tady a teď v tom nejlepším, co nám tento svět může nabídnout?
Pokud je pravda, co řekl Ježíš: “Království nebeské je na dosah ruky…je právě zde…”, kde je i království pekla? Také zde. Někteří z nás zažívají cestu rájem a někteří hrají karty s čertem každý den…
Tak jaký den je ten váš?
