Před časem jsem psal článek o strachu a o tom, jak se ho zbavit rychle.
Jelikož jsem se však v nedávné době dostal do velmi vášnivé debaty ohledně strachu a fobií, velmi rád bych k tomuto tématu napsal ještě pár věcí. Název tohoto článku může být poněkud zavádějící, to uznávám, ale budete-li číst dál, předpokládám, že přijdete na to, co jsem se tím snažil sdělit.
Přidávám však velmi důležité upozornění. Pokud se svého strachu zbavit nechcete, nebude pro váš strach dobré, abyste četli tento článek. Mohlo by se totiž stát, že čtení těchto řádků ve zdraví nepřežije.
Budeme se tedy bavit o strachu běžném i neběžném. Předpokládám, že každý z nás občas zažívá nějaký ten větší nebo menší strach. Víme již, že strach je tu zejména pro to, aby nás chránil. Aby nás udržel v bezpečí například před tím, aby se nám něco nestalo. Mohlo by se tedy říci, že strach je vlastně dobrá věc.
Představme si ale následující situaci:
Naše zaměstnání se nachází ve dvanáctém patře výškové budovy. Na tom není nic neobvyklého, spousta lidí to tak má. Ovšem, je tu jedna věc, která nás nenechá klidnou. Tou věcí je ta 4 x 2 x 3 metrová krabice, která jezdí nahoru dolů a rozváží lidi po jednotlivých patrech. Ano, samozřejmě mluvím o výtahu. Pro někoho naprosto běžná záležitost, ale pro někoho nepřekonatelný problém.
Představme si nyní tu těsnost prostoru, nejistotu zda-li toto složité zařízení nezůstane někde z důvodu poruchy zaseklé a nebo ještě hůře, zda-li se s námi nevydá jednoho dne k zemi rychlostí úměrné k jeho váze a gravitačnímu zrychlení. Pokud se moje definice pádu neshoduje s tím, co by se dalo říci ve fyzice, prosím omluvte mne. Fyzika mě zase až tolik ve škole nebavila.
Rozumějme tedy tomu faktu, že tato jistá věc nám brání k pohodlnému docházení do našeho zaměstnání a také z něj. Dobře, dolů to po schodech asi vcelku jde, pokud člověk nemá zdravotní problémy a nebo přetažené stehenní svaly po běhání, ale co pohyb směrem vzhůru? Dvanáct pater je poměrně dost schodů na každodenní výšlap, obzvlášť pokud člověk neplánuje po svém výkonu ihned nějakou sprchu.
Jsou však mezi námi tací, kteří by:
- zaměstnání ve dvanáctém patře raději nikdy nevykonávali
- nebo každý den počítají schody a do práce vstávají o 15 minut dřív
- každý pracovní den zažívají velmi nepříjemné stavy při cestě výtahem, které by nikomu nepřáli
Mohu tu zmínit i další druhy strachů, které jsou naprosto běžné. Co třeba pavouci a myši… Dámy? Schválně, která ze čtenářek zná někoho, kdo dokáže při spatření těchto stvoření vyskočit na stůl jako trénovaný olympionik? Možná znáte někoho velmi blízkého, že?
A co všechny ty ostatní běžné strachy, jít mezi lidi, nejít mezi lidi, ztratit milovanou osobu, nebo jen sednout do auta, či autobusu a třeba také strach z výšek. Vždyť přece, děje se ve světě tolik věcí a může se to, ať je to cokoli, stát zrovna nám.
Pokud existuje nějaký strach, který v životě máte, má první a zásadní otázka bude samozřejmě znít: Jak víte, že jej máte?
Vůbec se nepokouším zesměšňovat jakýkoli strach, protože vím, jak reálný pro nás může být.
V okamžiku, kdy jsem se ptal přímo vás: Jak víte, že jej máte? Co se začalo dít? Byly to vzpomínky? Byly to obrazy, filmy, koláže, nebo třeba zvuky a hlasy, a co pocity? Moc dobře víte, jaké to je mít ten určitý druh strachu, že? Strachu, kterému je nejlepší se vyhnout.
Ono je to totiž bezpečnější, se strachu vyhnout. Vždyť můžete v životě omezit situace, ze kterých máte strach. Můžete se vyhýbat určitým místům, kde se tento strach vyskytuje, že? Vlastně ani není dobré, se strachu zbavit. Vždyť můžete žít i s ním.
Máte naprostou pravdu. Můžete žít celý život a vyhýbat se mu. Jenže je tu jedna věc, kterou jste si možná neuvědomili. Nejsou to situace a místa, která strach vytváří.
Strach vytváříte vy. Je to podvědomá, dokonce podmíněná reakce. Nejhorší na tom je, že ať jdete kamkoli, strach na vás nikde nečeká. Nosíte si jej sebou po celou dobu. Je tam uvnitř vás, aby vám říkal, co je dobré, co je špatné a čemu je třeba se vyhnout a, pokud nejste z části naší populace, která strach vyhledává, jako například extrémní sportovci, možná jej poslušně posloucháte.
Vždyť je tu přece pro to, aby nás chránil…
To sice ano, ale je to ještě třeba? Je jisté, že ona nepříjemná situace, kterou jste možná někdy zažili, se bude opakovat?
Ano, ve vaší mysli, kdykoli na to přijde řeč…
Strach je věc, která vás ovládá a ovládá vás tak dokonale, že si toho možná ani nejste vědomi. A jakákoli námitka typu, že se s tím dá žít a že se mu dokážete vyhýbat, je jen jeho práce. Není to svobodná vůle. Není to tzv. možnost volby. Bohužel v tomto žádná svoboda není, ač se to tak zdá.
Byl to opravdu strach z výtahu?
Když se teď ještě na moment vrátíme k výtahům, o kterých jsem předtím mluvil. Vzpomínám si na jeden příběh člověka, který měl strach z výtahu a to velmi velký. Zažíval všechny ty nepříjemné klaustrofobické pocity. Být zavřený v malé krabici a nemoci utéct. Do toho ten studený pot, kdykoli se vyskytla takováto výtahová příležitost.
Předpokládám, že důvod strachu u tohoto člověka asi málo koho napadne.
Já naprosto chápu všechny možné katastrofické zaseknuté, hodinové i delší čekání po tmě, vylézání z výtahu, který je mezi patry a to strašné čekání.
Ale co když jste byli kdysi malí a měli jste jedno velmi neoblíbené místo? Místo, které mnozí za oblíbené nepovažují. Místo, jako třeba zubařská ordinace. Ano, tento člověk, když byl malý, opravdu nerad chodil k zubaři a obzvlášť ne k tomu, ke kterému se jezdilo výtahem do třetího patra.
Možná jste teď dostali příležitost prohlédnout trochu skrz a všimli jste si, že onen strach se vlastně vůbec netýká výtahu, ale něčeho naprosto jiného. A toto jsou naprosto běžné věci, které se dějí.
Naše podvědomá mysl má velmi, velmi mnoho způsobů jakými si s námi může pohrát a to, co si myslíme, že je v pořádku, když se tomu budeme chtít vyhnout, je vlastně něco úplně jiného.
Moc bych si nyní přál, abyste mohli říci, že to chápete a že pokud ve vašem životě existuje nějaký ten strach, malý a nebo velký, že mu již nedovolíte aby vás ovládal.
Udělejme spolu dohodu. Nikdo vás do ničeho nenutí. Články, které se snažím psát jsou vždy pouze ilustrativní a možná pro někoho motivační k nějaké změně. Rozhodně však chci, abyste byli i nadále v bezpečí. Proto vás nyní prosím, ze sobeckých důvodů pro svůj dobrý pocit, abyste si nyní s otevřenou myslí vypsali všechny strachy, které vás provázejí vaším životem.
Sepište si seznam svých strachů, sepište si k nim seznam jednotlivých vzpomínek a použijte to, co už určitě umíte. A nebo se to naučte co nejlépe nyní!
Pokud ještě ne, vezměte si k ruce třeba nový manuál, který je zdarma a udělejte, co je třeba. Pokud to nebude stačit, samozřejmě jsou tu i další možnosti, jako požádat někoho o pomoc a nebo se zúčastnit nějakého toho kursu. Prostě udělejte cokoli, co vám umožní docílit toho, aby strach již nebyl pánem.
Přísahám, že jakmile se strachu zbavíte, nemusíte tu, či onu věc dělat. Nikdo, vás nebude nutit dělat něco, co byste dělat nechtěli. Možná byste to ale pak mohli vyzkoušet…
Jakmile dokážete změnit svoje strachy, osvobodíte se.
Je váš strach ale tak strašný, že je to již úplná fóbie?
V tom případě mám pro vás smutnou zprávu. Čím větší strach máte, tím hůře pro něj.
Velké procento fobií bývá totiž způsobeno jen jedním jediným zážitkem a jakmile změníte ten, se strachem bývá Amen.
Věděli jste taky, že strach můžete třeba i chytit? Ne jako rýmu, ale spíš jako slovo. Stačí, když vám někdo dokáže dobře vylíčit určitý zážitek a vaše podvědomí vytvoří scénář, před kterým, je třeba se chránit. Nebo taky obecné mínění… měli byste vidět, jaké byly komentáře pod jistými fotografiemi jedné milé dámy, která dokázala (pro ni samotnou) něco nepředstavitelného. Vlastně, asi můžete, mrkněte na přiloženou fotku níže.
Článek o zbavování se strachu: www.faster-eft.cz/clanky/strach-a-jak-se-ho-zbavit-rychle/
Mimochodem, věděli jste, že právě strach brání možná právě vám v tom, abyste dosáhli svého úspěchu?
Myslím si, že odpověď na otázku z názvu tohoto článku, si musí každý asi dát sám, moji asi tušíte...
Komentáře k fotoalbu
