Když narazíme na téma deprese, potkáváme se s mnohými protichůdnými názory a přesvědčeními. V první řadě se naskytne otázka: "Je deprese nemoc?"
Jedná se o nějakou chemickou nerovnováhu v mozku (kterou musíme léčit pomocí chemických přípravků), která nám způsobuje, že se nedokážeme radovat ze života? Něco, co nás nutí vidět barvy okolního světa jako nezajímavé a bledé, žádná pozitivní událost není dostatečně pozitivní? Že se cítíme unaveni a nejradši bychom nevylezli z postele, že náš život prostě nemá žádný smysl?
V tomto článku bych chtěl tedy rozklíčovat to, co depresi obvykle způsobuje a jak se jí hezky pěkně zbavit.
S přihlédnutím na to, co víme o naší podvědomé mysli, která funguje jako záznamník, musíme uvažovat o následujícím:
V životě zažíváme zážitky, získáváme zkušenosti, prožíváme dobré i špatné. Všechno toto se ukládá do naší podvědomé mysli. Jen velmi málo z toho dokonce vědomě vnímáme.
Co to znamená? Naše vědomá mysl používá jakési filtry, přes které zpracovává informace přicházející z okolního světa. To, co my vědomě zachytíme, pozorujeme-li například nějaký děj, je to, na co si uděláme vědomý názor a učiníme z toho nějaký závěr.
Ovšem v tu samou chvíli, kdy posloucháme obsah nějakého rozhovoru, naše podvědomá mysl registruje úplně jiné věci a ty se do ní uchovávají.
Naše podvědomá mysl se nikdy "nevypíná" a ukládá se do ní vše, co letí kolem.
To znamená, že naše hrající si dítě, které je plně zabrané do své činnosti ve vedlejší místnosti, podvědomě vnímá například hádku rodičů, i když není nijak hlasitá. Vnímá však nejen to, vnímá i tón hlasu, když se s ním někdo baví a dokáže nevědomky poznat, zda-li se ten či onen člověk cítí tak, či onak, zda-li mluví s hlavou svěšenou apod.
Do toho samozřejmě my sami vědomě zažíváme každodení radosti i strasti. Všechno toto se ukládá do naší podvědomé mysli. Všechny naše zážitky a zkušenosti. Naše mysl a my se učíme přežít v tomto světě, zjišťujeme, jak svět funguje. Vytváříme si své hrdiny i protivníky v našich nejbližších a učíme se to nejlepší i to nejhorší od nich.
Přijdou na řadu běžná nepochopení, skutečně negativní zážitky a traumata z nich a jednoho dne se může stát, že se "ocitneme" v depresi.
Někdy víme, co ji způsobuje vědomě. Někdy se nedokážeme zbavit nějakého negativního zážitku, který jsme prožili a ten pak ovládá celý náš život.
Někdy naopak vůbec nevíme, proč se cítíme tak mizerně.
Cítíme se tak proto, že právě naše podvědomá mysl používá to, co je uvnitř, aby se tím bavila - a to v jakémkoli slova smyslu. Naše podvědomá mysl asi někdy nedokáže úplně správně rozlišit, co je a co není pro nás dobré. Nedokáže vždy porozumět našemu zhodnocení toho, zda-li se chceme cítit tak, či onak - protože k ní nepromlouváme tím správným způsobem. Resp. ji správným způsobem netrénujeme.
Naše podvědomá mysl v sobě skrývá to dobré, špatná, krásné i ošklivé a je na ní, co si vybírá ke své zábavě.
S největší pravděpodobností bude také používat to, čeho je v ní nejvíce. To znamená, že pokud vaše podvědomá mysl obsahuje mnoho pozitivních zážitků, prožitků a vzpomínek, s největší pravděpodobností vaše šance "užít" si pořádnou depku, budou mizivé.
Pokud však tam uvnitř máte ve svých šuplících a skříních plno kostlivců, podvědomí bude nejčastěji dveře otevírat právě tam.
Navíc je tu jedna důležitá věc, ve které se odráží způsob, jakým jsme vyrůstali a jak jsme se učili. Bylo nám jako dětem neustále předhazováno to, co jsme dělali dobře? Strávili naši rodiče hodiny opěvováním toho, co se nám povedlo? A nebo naopak to, co se povedlo, bylo samozřejmostí a hodiny a dny nás "mučili" tím, co jsme dělali špatně?
Tyto otázky jsou jedny z nejvíce rozhodujících o tom, zda-li jsme a nebo nejsme schopni pociťovat deprese, či nikoli.
Na světě existují lidé, kterým i když "šlápnete na kuří oko", se nepodaří cítit se mizerně. Vezmou si z toho ponaučení a podívají se na světlou stránku věci a řeknou si: "Ještě, že mi šlápl jen na jedno!"
Tak proč toto nedokážete možná právě vy? - Možná za to může i klasické podmiňování.
Mezi námi jsou skutečně tací, kteří nevědí, co je to mít depresi - a to nezbytně neznamená, že pro ně byl život vždycky peříčko. Někdy by s nimi ani ti největší depkaři neměnili, ale oni se na to koukají úplně jinak.
Klíčem teď tedy je, uvědomit si, co způsobuje vaši depresi.
Jsou to ty "věci" které jsou uvnitř. Jsou to ty zážitky, zkušenosti a vzpomínky, které vaše podvědomá i vědomá mysl používají k tomu, aby se zabavily.
Pokud odstraníte negativní dopad vašich vzpomínek a toho, co je uvnitř a bude se tam nacházet víc a víc pozitivního, bude pro vás obtížnější a obtížnější cítit se v depresi.
Možná se potom budete moci cítit v depresi leda z toho, že se nedokážete v depresi skutečně cítit...
Pokud se tedy zbavíme toho špatného a budeme pěstovat to dobré, například, že si pořídíme šťastný deník, kam si budeme zapisovat vše, co bysme chtěli. Také vše krásné, co jsme prožili, abychom se k tomu mohli klidně každý den vrátit a pomocí těch napsaných řádek se opět ponořit do šťastných vzpomínek, a budeme se zlepšovat v tom, cítit vdečnost za cokoli, co to půjde.
Váš život se kompletně změní.
Že nevíte, jak na to, jak se zbavit toho negativního?
V první řadě se rozhodněte, udělejte něco. Najděte si pomoc terapeuta a nebo si nechte své trápení pro sebe a využijte k tomu třeba nějaký kurs, kde se všechno naučíte.
Dělejte to každý den a váš život bude opět patřit vám...
A nebo se rozhodněte, že budete roky chodit na rady k psychologovi, cpát do sebe antidepresiva, o kterých sami jejich výrobobci přiznali, že nejsou účinnější než placebo a jednoho dne, za mnoho mnoho let, možná bude o kousek líp (samozřejmě v závislosti na druhu terapie)
Rozhodnutí je na vás!... A nebo na někom jiném?
