Mnoho lidí si jen velmi těžko dokáže vybavovat minulé vzpomínky. Jediný způsob, jak vědí, že mají problém, jsou současné okolnosti. Další lidé potom naopak mají velmi mnoho vzpomínek, které se zdají, být propojeny, že může být velmi těžké, vědět, kde začít.
Existuje však jednoduchá, organizovaná metoda pro práci se všemi vzpomínkami, které se týkají současného problému a použitím této metody je docíleno toho, že není ani nutné, věnovat se všem těm vzpomínkám, protože dřív, než se k nim dostaneme, již dávno se samy změnily.
Struktura problému
Ať je váš problém nyní jakýkoli, je to pouze na povrch vyčnívající kousek hluboké a komplexní struktury. Představte si dům - ta část, která je nám viditelná, nemůže existovat sama o sobě. Jsou to základy, které ve skutečnosti podporují celou stavbu. Záleží na typu budovy, ale její základy mohou být jednoduché a nebo více složité. Mohou mít několik pater a nebo také pouze jedno jediné.
Je to úplně stejné, jako každý problém, který máte. Je jedno v jaké oblasti vašeho života jej právě zažíváte, má své základy pod hranicí vědomí. A tyto základy mají specifickou strukturu. V případě problémů, se struktura základů liší v závislosti na každém individuálním jedinci. A právě ten fakt, že každý z nás je jedinečný, má každý z nás svou vlastní jedinečnou strukturu.
Jak vzpomínky vytváří strukturu problémů
Tyto struktury základů našich problémů jsou postaveny z našich vzpomínek. Podvědomí vytváří základy na základě různých vzpomínek. Velmi mnoho tato kombinace vzpomínek nedává v naší vědomé mysli, možnost je logicky pochopit. Proto říkáme, že logika problém nevyřeší.
Podvědomí není schopno logického a rozumného uvažování a vytváří tyto struktury z našich zážitků, které jsou propojeny pocity, ne rozumem a logikou. Na příklad: i přesto, že králík a hrozba ovlivňující naše přežití není zrovna logické spojení, pro naši vědomou mysl, mysl podvědomá je může spojit na základě některých zážitků, které si již vědomě ani neuvědomujeme.
Angela je právě dítě, a právě se nachází v zasněném relaxovaném stavu. Angela se soustředí na králíka a není si vědoma věcí, které se právě dějí okolo ní. Najednou někdo třískne dveřmi a její tělo reaguje šokem. Její mozek okamžitě vybudí orgány, aby uvolnili chemikálie, které vylučují v přítomnosti hrozby a její tělo jde do pohotovostního režimu.
Její podvědomí automaticky vyhledává tak, aby nalezlo spojení mezi nebezpečím a jeho zdrojem. A jelikož malé dítě nedokáže zcela jasně rozlišit, odkud hrozba přišla a protože se v té chvíli plnně soustředila na králíka, její podvědomá mysl může vytvořit spojení mezi králíkem a stresovou reakcí.
Od té doby, kdykoli uvidí králíka, její tělo se přesune do stavu okamžiku hrozby a ona se rozpláče. Její rodiče nemají potuchy o tom, co se stalo a nedokážou porozumět tomu, proč jejich dítě má najednou strach z huňatých králíčků. Jak stárne, její vědomá mysl dokáže vydedukovat, že králíci pro ní nejsou žádnou hrozbou, ale stále se nemůže zbavit toho pocitu, kdykoli králíka uvidí.
Přirozeně si Angelina vědomá mysl již nepamatuje onen incident, ale vzpomíka na něj je uložena v jejím podvědomí jako část, která se stará o bezpečné přežití. Její vědomá mysl věří tomu, že má podivnou fobii z králíků a dělá vše, co může, aby se vyhnula kontaktu s nimi.
Jiné dítě by si samozřejmě nemuselo udělat takovéto spojení s králíkem a nebezpečím - ne každý z nás si vytváří stejná spojení. Záleží na emocionálním stavu, intenzitě, tomu na co se soustředíme a událostech následujících po té příhodě.
Když například je dítě potom překvapeno králíkem, nebo někým, kdo drží v ruce králíka, či někoho oblečeného do králičího kostýmu, její podvědomí tuto událost může přidat ke struktuře králičí hrozby.
Zatímco by se mohlo zdát, že tyto události mají nějakou logiku (všechny zahrnují králíky), mohou se však objevit i další události, které se stanou součástí logiky, ale nemají přitom žádnou očividnou vazbu na králíky. Zde je právě to místo, kde má logická mysl potíže, pochopit tato spojení. Například toto dítě může zažít ve škole nějakou šikanu, přičemž třeba obličej útočníka mu může něčím letmo připomenout králíka.
Protože tato myšlenka může být jen opravdu letmá, její vědomá mysl to ani nezaregistruje, ale podvědomá mysl vyhledává hrozby a může automaticky přiřadit tuto vzpomínku na šikanujícího žáka ke králičí hrozbě.
Dále může mít Angela v pubertálním věku traumatický rozchod se svým přítelem a jakmile si v obchodě čte tuto nemilou smsku, její oči zaregistrují chlupaté uši na obálce časopisu. Znovu: její vědomá mysl nezaregistruje toto spojení a vědomě si toho ani nemusí všimnout, protože se soustředí na bolestivý zážitek doprovázející rozchod, její podvědomá mysl znovu propojí tuto vzpomínku ke králičí hrozbě.
Jak si můžete všimnout, možnosti jsou nevyčerpatelné. Takže logicky najít každou vzpomínku takové struktury je nemožný úkol. Jediným efektivním způsobem, jak dekomponovat základy takového problému je, adresovat nejrannější vzpomínku na to: Jak víme, že máme tento problém... Takže v případě králičí fobie, Angela si nevzpomene na původní incident a logicky není schopna si pospojovat všechny králičí vzpomínky, takže začne s nejrannější vzpomínkou, na kterou si dokáže vzpomenout, která se týkala strachu z králíků.
To může být například událost, kdy byla na střední škole a byla pozvaná ke své kamarádce domů. Netušila však, že kamarádka chová králíčka.
Kamarádka přinesla Angele ukázat svého milovaného mazlíčka. Když s ním přišla, Angela si zrovna odskočila na WC. Jakmile se otevřely dveře, kamarádka držela Angele svého miláčka těsně před obličejem jako milé překvapení.
Angelino tělo okamžitě jde do extrémního stresu - na základě všech těch důkazů, které má její podvědomí, o nebezpečí z králíků a ona začne křičet. Její kamarádka je šokovaná a naneštěstí není zrovna chápající. Na základě toho se s jejich přátelstvím něco stane a její podvědomí opět zaregistruje další potencionální přínos králíků - ničí vztahy. Přirozeně, tato informace není logicky správná, ale v tento okamžik je to instinkg.
Angela tedy začne používat FasterEFT na tuto vzpomínku. Začne ťukat na úděs, který cítila, když viděla králíka, ťuká na pohled králíka, na výraz ve tváři její kamarádky, reakci kamarádky, která následovala po tomto incidentu a vše ostatní, co k ní přichází, když si vybaví tuto vzpomínku.
Vzpomínka se nakonec přetočí v pozitivní a nová vzpomínka nyní zobrazuje, jak jí její kamarádka ukazuje plyšového králíčka z druhé strany místnosti. V takové vzpomínce nemá Angela reakci v okamžiku hrozby a vysvětluje fobii své kamarádce. Kamarádka potom odloží plyšáka a obejme ji. Obě si pak užijí fajn den. - Třeba takhle může vypadat přetočená (změněná) vzpomínka.
Tato vzpomínka, jako součást struktury problému mohla také podporovat nějaké další vzpomínky. Ty se po změně této mohou také samy změnit. Potom dále se Angela vrátí k problému s králíky. Představí si králíka před sebou a cítí strach. Ne už toli, ale přesto tam nějaký strach je a ona jej cítí.
Nyní k ní začínají přicházet další vzpomínky - začíná se rozvzpomínat na několik setkání s králíky, která byla velmi stresovitá a také na několik dalších vzpomínek, které s králíky logicky nemají co do činění (včetně toho velkého rozchodu, když byla v pubertě) a ona najednou neví, se kterou vlastně začít.
Jak se rozhodnout, na které vzpomínce pracovat nejdříve?
Pokud máte mnoho vzpomínek a nevíte, kde začít - začněte vždy tou nejrannější. Začnetě s tou nejvíc v minulosti, kterou si dokážete vybavit. Je to jakobyste odstranili jednu z nižších karet v domečku, který je z karet postaven. Je pravděpodobné, že ty, které jsou nad ní následně také popadají. Pokud nevíte, která je nejrannější, vyberte si tu s největším emočním nábojem - tu nejsilnější.
Jakmile jste se zbavili této, vraťte se zpět a zkontrolujte, jak je na tom váš problém. Všimněte si také toho, co se změnilo. Jsou stále ještě přítomny negativní emoce (je jedno jak malé a nebo zdánlivě nedůležité). Udělejte si seznam všech vzpomínek, které jste si dokázali vybavit. Stačí jedno, či dvě slova, které je budou identifikovat a seřaďte si je dle intenzity a nebo časové osy - cokoli, co pro vás bude snazší.
Pak jednoduše pracujte s vašim seznamem s každou vzpomínkou na něm zaznamenaném. Jakmile je postupně čistíte, možná narazíte na vzpomínky, které najedou již nemají žádný emoční náboj. Ujistěte se však, že je otočíte (změníte), než se pustíte dál. Vracejte se mezi jednotlivými vzpomínkami také ke svému problému a všimněte si toho, co se změnilo pokaždé, když to uděláte.
Nepřestávejte, dokud kompletně nevyčistíte všechnu negativitu týkající se vašeho problému - jinými slovy: nepřestávejte, když se zmenšil, ujistěte se kompletně změnil. Od té chvíle potom kdykoli se setkáte s tím, že vám bude něco vadit, použijte techniky FasterEFT právě v ten okamžik, abyste všechno vyčistili a otočili v pozitivní.
Ve zkratce
Začněte se vzpomínkou, která je nejrannější a nebo emocionálně nejsilnější. Pokud se nemůžete rozhodnout, udělejte si jejich seznam a jednoduše začněte na jeho začátku a projděte celý tento seznam. Nebudete nezbytně nutně muset pracovat na všech, protože se běžně může stát, že jakmile změníte některé z nich, ostatní se začnou samy měnit a celý problém tak zkolabuje.
Závěrem
Nyní, když jste měli příležitost nahlédnout do nelogiky našeho podvědomí, je čas, pustit se do práce. Naučte se techniky FasterEFT, které naleznete v základním manuálu, nebo knihách zde dostupných a nebo celkově v on-line semináři. Techniky jsou jednoduché a můžete mnohdy i velmi snadno dosáhnout vnitřního klidu a míru a dostat se za hranice toho, o čem jste nyní přesvědčeni, že je nemožné.
Zdroj článku: https://fastereft.com/blog/faster-eft-know-memory-start-working/
