U nás doma televize příliš nefunguje. Máme sice víc než sto kanálů, ale pokud je doma můj malý syn, občas zkoukneme nějaký ten dokument o vesmíru či o zvířátkách a nebo jako kulisa běží nějaké pohádky.
Ovšem to, aby se celá rodina sešla před televizí u zpráv, či seriálů, se u nás opravdu neděje.
Nikoho u nás totiž nezajímá černá kronika v televizních novinách, ani kdo z lidí, kterým jsme jako národ pomohli k moci něco ukradl a nebo udělal nějaký průšvih. Rozčilovat se nad tím a přitahovat si do života takovéto věci prostě není pro nás.
Včera ovšem náhodou žena zapla televizi a na televizní stanici Prima běžel několikátý díl seriálu Křižovatky života. Chvílemi jsem mu věnoval pozornost a pak mě to začalo bavit.
Včerejší příběh totiž popisoval rodinu, která trpí nadváhou a rozhodli se proto v zájmu zachování zdraví, s tímto problémem něco udělat.
Skončit s nadváhou - to si myslím, že je velmi pozitivní věc.
Nicméně situace v tomto příběhu se nevyvíjela zrovna dobře. Snaha otce dětí a manžela byla často bojkotována a nebylo to zrovna příjemné. Byl odhodlaný, že dětem připraví lepší život a také je uchrání od možných (a také pravděpodobných) zdravotních problémů.
Řekněme to jednoduše, matka cíleně bojkotovala veškerou snahu otce dětí o zlepšení životního stylu. Svou láskou a přesvědčeními a programy jednoduše pokračovala v tom, co si myslela, že je správné. Pokud se na tuto paní podíváte (myslím tím na její postavu), bude vám zcela jasné, že takto to v pořádku není.
Nechci se teď dopustit soudů a vlastních názorů na chování té paní, nicméně, celý důvod proč vlastně píšu tento článek je, že chci, abyste se zaměřili na programy, které paní ve svém chování jasně demonstruje.
Účastníci mého semináře je s největší pravděpodobností uvidí velmi jasně, protože jsem právě nadváze a hubnutí věnoval velmi velkou část v před-poslední lekci, ale myslím si, že takto očividnou demonstraci dokáže vidět určitě téměř každý.
Pokud vy máte problém s nadváhou a nevíte, co s tím dělat, dávejte velmi dobrý pozor na to, co ta paní dělá a jaké programy vám ukazuje. Zde je uvidíte zcela jasně a pomůže to i vám odhalit ty vaše.
- Také dáváte najevo svou lásku jídlem?
- Také zajídáte emoční vypětí a stres něčím sladkým?
- Také máte pocit, že je potřeba si dávat svačinku, protože už jsou dvě hodiny odpoledne a obědvali jste přece ve 12?
- Nutíte svým dětem jídlo, i když nemají hlad?
- Nebo jakmile vy nebo vaše děti vyvinou jakoukoli aktivitu, je okamžitě čas na něco sladkého pro doplnění energie?
- Divíte se pak, že Vašim dětem říkají ve škole, že jsou "špekouni", tak jako to děti říkaly vám?
- Jste si opravdu jistí, že si potřebujete obalovat nervy, abyste se vyhnuli stresu? Znáte to: "Kdo je hubenej, bude brzy studenej."
Prosím, zastavte se na chvíli.
Postavte se na váhu a nebo se podívejte do zrcadla a řekněte si, je to opravdu pěkné?
Dávám svému tělu jen to co potřebuje, aby nemělo hlad a nebo díky tomu, co jím moje vnitřní orgány dostávají "záhul"? Nejen vnitřní orgány, také naše kosterní soustava tím trpí.
Pokud nechcete nic měnit u sebe, dejte alespoň možnost volby vašim dětem. Dovolte jim, ať si mohou sami rozhodnout, co je pro ně dobré. Pokud totiž objektivně víte, že jste obézní a nebo, že máte nadváhu a vaše děti taky, je někde problém.
Ať už tlustí jste a nebo nejste, musíte si uvědomit, že je to váš vlastní úspěch. Není to žádná prohra. Jedná se pouze o to, že ať jste jakýkoli, musíte dělat něco pro to, aby to tak bylo.
Vím, že tento článek možná mnohé čtenáře asi pobouří. Po tom sice netoužím, ale nedokážu to nyní jinak napsat, protože obezita a nadváha jsou již v ČR tak obrovským problémem, že je třeba s ním něco udělat.
Chlapi, zavzpomínejte se mnou, nebyly ty mladý holky ještě před deseti lety takový... krásnější?
Ve svých článcích jsem však dál návody, jak pracovat se stresem a také, co stres způsobuje, dokonce ve článcích o štěstí představuji i ťukání na metabolismus, které se dá použít a funguje.
Samozřejmě, že jíst všichni musíme, ale je třeba začít jíst zdravější věci a také jíst pouze v okamžiku, kdy máme hlad. Je potřeba nechat talíř klidně z poloviny nedojedený, pokud nám již žaludek říká, že je dost.
Nyní se pokusím to říct úplně zpříma. Ani obezita není dědičnou záležitostí. Nikdo se nenarodí, aby byl přirozeně obézní. Pokud to vidíte ve své rodině již generace před vámi, znamená to pouze to, že jste zdědili programy a přesvědčení, které vám pomohly dojít tam, kam jste došli.
Lidé kolem nás, když vyrůstáme jsou našimi učiteli a my mnohdy ani nevíme, co podvědomě přebíráme. Ale teď když vidíte, jak to je, je čas to změnit.
Kde se na tento díl podívat?
Pokud byste rádi věděli, o čem jsem vlastně mluvil, prosím shlédněte si tento díl na internetu a dávejte dobrý pozor, jaké programy paní používá k tomu, aby udržela svoje děti tam, kde jsou: http://play.iprima.cz/iprima/406955/all - jedná se o díl s číslem 6.
